Píše se správně Dní nebo dnů?
V českém jazyce se často setkáváme s dvojími tvary, které mohou vést k nejistotě ohledně jejich správnosti. Jedním z takových případů je i skloňování podstatného jména „den“ ve druhém pádu množného čísla. Otázka „Je dle pravidel českého pravopisu správně dní nebo dnů?“ je velice častá a má překvapivě jednoduchou odpověď.
Obě varianty jsou správné
Ano, je to tak. Obě varianty, „dní“ i „dnů“, jsou dle platných pravidel českého pravopisu a mluvnice považovány za správné a spisovné. Nejedná se tedy o chybu, pokud použijete jednu či druhou formu. Nicméně, existují určité nuance v jejich užívání, které stojí za to znát.
O jaký slovní druh se jedná?
Slova „dní“ a „dnů“ jsou tvary podstatného jména (substantiva) „den“.
Pád, rod a vzor
Jedná se o druhý pád (genitiv) množného čísla. Podstatné jméno „den“ je rodu mužského neživotného.
- Varianta „dnů“ se skloňuje podle vzoru hrad, což je standardní vzor pro mužská neživotná podstatná jména zakončená na tvrdou souhlásku. Typické zakončení pro genitiv množného čísla u tohoto vzoru je „-ů“ (např. „hradů“, „lesů“, „domů“).
- Varianta „dní“ je pozůstatkem starého pádu dvojného (duálu), který se v češtině užíval pro věci vyskytující se v páru (např. „očí“, „uší“, „rukou“). Ačkoli „den“ není typicky „pár“, v historii češtiny se právě u tohoto slova ustálilo i zakončení „-í“, které bylo často spojováno s duálem nebo se starým skloňováním některých slov (např. „kost“). Dnes je tato forma plně integrována do množného čísla.
Význam slova a jeho synonyma
Slova „dní“ a „dnů“ označují genitiv množného čísla podstatného jména „den“, což vyjadřuje počet nebo dobu trvání. Používáme je, když mluvíme o určitém množství dní nebo o něčem, co se stalo „v průběhu“ či „po uplynutí“ nějaké doby.
Synonyma, která by se mohla blížit významu „dní“/„dnů“ v kontextu časového úseku, by mohla být například:
- „období“
- „časové úseky“
- „doby“
- „periody“
Nicméně, přímé a plně ekvivalentní synonymum pro „dní“/„dnů“ v gramatickém smyslu neexistuje, jelikož se jedná o konkrétní tvar podstatného jména.
Příklady použití ve větách
Zde je několik příkladů, které demonstrují použití obou variant:
- „Už je to mnoho dnů od naší poslední schůzky.“
- „Už je to mnoho dní od naší poslední schůzky.“
- „Potřebujeme pět dnů na dokončení projektu.“
- „Potřebujeme pět dní na dokončení projektu.“
- „Během několika dnů se situace výrazně změnila.“
- „Během několika dní se situace výrazně změnila.“
- „Mám před sebou ještě několik dnů dovolené.“
- „Mám před sebou ještě několik dní dovolené.“
- „Doba dodání je obvykle do deseti pracovních dnů.“
- „Doba dodání je obvykle do deseti pracovních dní.“
Zajímavosti
Ačkoli jsou obě varianty správné, v běžné mluvě a psané komunikaci se „dnů“ často jeví jako o něco frekventovanější a neutrálnější. Varianta „dní“ je pak vnímána jako trochu archaičtější nebo knižnější, ale stále plně spisovná a často se objevuje například v úředních textech nebo po číslovkách (např. „po dobu sedmi dní“). Někteří jazykovědci a uživatelé jazyka preferují „dnů“ v obecném vyjádření množství a „dní“ po konkrétních číslovkách, ale toto není striktní pravidlo a obě formy jsou vzájemně zaměnitelné.
Pozůstatky dvojného čísla se v češtině objevují i u dalších slov, jako jsou „oči“, „uši“, „ruce“ a „nohy“, které mají v genitivu množného čísla tvary jako „očí“, „uší“, „rukou“ a „nohou“. Tyto tvary nám připomínají bohatou historii vývoje českého jazyka.
Závěrem lze říci, že volba mezi „dní“ a „dnů“ je často spíše otázkou osobního stylu nebo kontextu, nikoli otázkou správnosti. Důležité je vědět, že se nemusíte obávat použít ani jednu z variant.
Význam slova Biftek
Do leva nebo doleva
Kočička
Dceřinná nebo dceřiná
Termín LTD
Diskuse nebo diskuze
Co znamená zkratka p.?
Děti šli nebo šly
Termín Chlamydie