Píše se správně V rukou nebo v rukách?
Správnost výrazů „v rukou“ a „v rukách“ v českém pravopisu
Při řešení otázky, zda je správně „v rukou“ nebo „v rukách“ podle pravidel českého pravopisu, se dostáváme k zajímavému jevu v české gramatice. Jednoznačně platí, že spisovnou a preferovanou variantou je „v rukou“. Varianta „v rukách“ je sice hojně užívaná v hovorové řeči a v některých kontextech může být tolerována, nicméně z hlediska kodifikované spisovné češtiny má „v rukou“ přednost.
Gramatická analýza
Slovní spojení „v rukou“ i „v rukách“ se skládá z předložky „v“ a podstatného jména „ruka“. Jedná se o:
- Slovní druh: Podstatné jméno (substantivum)
- Rod: Ženský
- Pád: 6. pád (lokál), který odpovídá na otázku „o kom, o čem?“, v tomto případě „v čem?“.
- Číslo: Množné (plurál).
- Vzor: Podstatné jméno „ruka“ se sice skloňuje podle vzoru „žena“, avšak v některých pádech, zejména v lokálu množného čísla, si zachovává archaickou koncovku, která pochází z dvojného čísla. Právě zde dochází k odchylce od pravidelného zakončení vzoru „žena“ (-ách).
Správné a přípustné varianty
„V rukou“ – Preferovaná a spisovná varianta
Koncovka „-ou“ v 6. pádu množného čísla u slova „ruka“ (a podobně u „oko“, „ucho“, „noha“) je pozůstatkem starého dvojného čísla (duálu), které se v češtině kdysi používalo pro označení párových částí těla. Ačkoli se dvojné číslo jako samostatná kategorie vytratilo, v několika slovech se jeho tvary dochovaly a jsou považovány za spisovné a správné. Proto je „v rukou“ kodifikovanou formou.
„V rukách“ – Hovorová, ale přijímaná varianta
Varianta „-ách“ je pravidelnou koncovkou 6. pádu množného čísla u podstatných jmen ženského rodu skloňovaných podle vzoru „žena“ (např. „o ženách“, „o lavicích“). Její použití u slova „ruka“ (tedy „v rukách“) je logické z pohledu systémovosti jazyka a je velmi časté v běžné mluvené řeči. Ačkoliv není považována za primárně spisovnou, v některých jazykových příručkách a v méně formálních textech je uváděna jako přípustná nebo tolerovaná, zejména pokud se nejedná o přísně spisovný projev. Nicméně pro formální psaný projev je vždy lepší volit „v rukou“.
Příklady použití ve větách
Zde jsou příklady použití obou variant:
- „Měl osud celého podniku v rukou.“ (Správně, spisovně)
- „Kniha se mu třásla v rukou, jak byl nervózní.“ (Správně, spisovně)
- „Rozhodnutí leží v rukou voličů.“ (Správně, spisovně)
- „Svěřil jsem mu svou budoucnost, je to teď v jeho rukou.“ (Správně, spisovně)
- „S dítětem v rukách se jí špatně řídilo auto.“ (Hovorově, ale v tomto kontextu často užívané a tolerované)
- „Předal jsem mu všechny dokumenty, je to teď v jeho rukách.“ (Hovorově, méně spisovné)
Význam slovního spojení
Slovní spojení „v rukou“ (či „v rukách“) má jak doslovný, tak i přenesený význam:
- Doslovný význam: Fyzicky něco držet nebo mít mezi dlaněmi. Například: „Měl jsem jablko v rukou.“
- Přenesený význam: Mít nad něčím kontrolu, moc, zodpovědnost, nebo mít možnost o něčem rozhodnout. Tento význam je velmi častý a často se používá v idiomatických spojeních. Například: „Osud leží v rukou osudu.“ nebo „Mít něco ve svých rukou.“
Synonymum k přenesenému významu
Pro přenesený význam slovního spojení „mít něco v rukou“ lze použít synonyma jako:
- v moci
- pod kontrolou
- v gesci
- v pravomoci
- na zodpovědnost
Zajímavosti
Jak již bylo zmíněno, koncovka „-ou“ je reliktem dvojného čísla (duálu), které se v indoevropských jazycích používalo pro označení dvou entit. V češtině se nejvíce dochovalo právě u párových částí těla. Kromě „ruka“ se s touto archaickou koncovkou setkáme i u dalších slov, například:
- Oko: „v očích“ (ne „v okách“)
- Ucho: „v uších“ (ne „v uchách“)
- Noha: „na nohou“ (ne „na nohách“) – zde je situace trochu složitější, obě varianty jsou spisovné, ale „na nohou“ je preferované pro stav, zatímco „na nohách“ může být vnímáno jako hovorovější nebo pro jiné kontexty.
Tato nepravidelnost je jedním z důkazů bohaté historické vrstvy českého jazyka, která si zachovala stopy starších gramatických kategorií.
Závěr
Shrnuto a podtrženo, pro formální a spisovný projev je vždy doporučeno používat variantu „v rukou“, která představuje kodifikovanou formu. Varianta „v rukách“ je sice rozšířená v hovorové mluvě a v méně formálních kontextech může být tolerována, ale není považována za plně spisovnou. Pochopení historického vývoje jazyka a pozůstatků dvojného čísla nám pomáhá lépe se orientovat v těchto zdánlivých nepravidelnostech českého pravopisu.
Co znamená zkratka l.?
Včas nebo v čas
Termín Příkon
V podvečer nebo vpodvečer
Termín Denotace
Vemte nebo vezměte
Termín Logopedie
Víkend nebo výkend
Omalovánka Obytný přívěs