Píše se správně Seš nebo jseš?

V otázce, zda je dle pravidel českého pravopisu správně „seš“ nebo „jseš“, je třeba rozlišovat mezi spisovným a hovorovým jazykem. Z hlediska spisovné češtiny a jejích pravopisných pravidel nejsou správné ani jedna z těchto variant. Správná a jediná přípustná forma pro druhou osobu jednotného čísla přítomného času slovesa „být“ je „jsi“.

Nicméně, v běžné mluvené řeči, zejména v tzv. obecné češtině, jsou varianty „jseš“ a „seš“ velmi rozšířené. Varianta „jseš“ je považována za hovorovou (obecně českou) formu, která je sice nespisovná, ale v neformálním ústním projevu je široce akceptována a používána. Varianta „seš“ je pak ještě více hovorová, často vnímána jako expresivnější nebo regionální.

Slovní druh a morfologická analýza

Slovní druh

Slova „jsi“, „jseš“ a „seš“ jsou všechny formy slovesa „být“ (to be). Jedná se o jedno z nejdůležitějších a zároveň nejnepravidelnějších sloves v českém jazyce.

Morfologická analýza (osoba, číslo, čas, způsob)

U sloves se neurčuje pád, rod ani vzor, neboť tyto kategorie náleží podstatným jménům, přídavným jménům, zájmenům a číslovkám. U sloves se určuje:

• Osoba: 2. osoba (ty)


• Číslo: Jednotné číslo


• Čas: Přítomný čas


• Způsob: Oznamovací způsob

Sloveso „být“ je nepravidelné, což znamená, že se jeho tvary neodvozují podle žádného běžného slovesného vzoru. Je nutné se je naučit nazpaměť.

Význam slova a jeho variant

Význam slova „jsi“ (a jeho hovorových variant „jseš“, „seš“) je fundamentální a vyjadřuje:

• Existenci: „Ty jsi.“ (Ty existuješ.)


• Stav nebo vlastnost: „Ty jsi unavený.“ (Nacházíš se ve stavu únavy.)


• Identitu: „Ty jsi Petr.“ (Jmenuješ se Petr.)


• Umístění: „Ty jsi doma.“ (Nacházíš se doma.)

Synonymum ke správnému výrazu

Nalezení přímého synonyma pro sloveso „jsi“ (ve smyslu „být“) je velmi obtížné, ne-li nemožné, protože sloveso „být“ je v mnoha jazycích základní a má velmi široký a abstraktní význam, který nelze snadno nahradit jedním slovem bez změny kontextu nebo nuance. Můžeme se pokusit o synonymní výrazy nebo fráze v určitých kontextech:

• Místo „Ty jsi doma?“ bychom mohli říct „Ty nacházíš se doma?“ nebo „Ty přebýváš doma?“.


• Místo „Ty jsi chytrý.“ bychom mohli říct „Ty působíš chytře.“ nebo „Ty projevuješ se chytře.“


• Místo „Ty jsi.“ (ve smyslu existence) bychom mohli říct „Ty existuješ.“

Žádný z těchto výrazů však není plnohodnotným synonymem, které by bylo zaměnitelné ve všech kontextech. Sloveso „být“ je unikátní ve své funkci.

Příklady použití ve vzorových větách

Spisovná varianta (jedině správná v psaném a formálním projevu):

• „Ty jsi velmi šikovný.“


• „Kde jsi byl včera večer?“


• „Jsi si jistý, že to tak je?“


• „Pokud jsi připraven, můžeme začít.“

Hovorová varianta (akceptovatelná v neformálním mluveném projevu):

• „Ty jseš ale vtipálek!“


• „Kam jseš, že tak pospícháš?“


• „Jseš si jistej, že se to povede?“

Velmi hovorová/obecně česká/regionální varianta (často vnímána jako méně kultivovaná):

• „Seš doma, nebo venku?“


• „Ty seš fakt dobrej!“


• „Seš si stoprocentně jistej?“

Zajímavosti

• 
  Historický vývoj: Forma „jsi“ je starobylá a pochází již ze staročeštiny. Variantou „jseš“ a „seš“ prošel jazyk v rámci vývoje tzv. obecné češtiny, která se odlišuje od spisovné normy, ale je přirozenou součástí každodenní mluvené komunikace, zejména v Čechách.
  


• 
  Obecná čeština: „Jseš“ a „seš“ jsou typickými rysy obecné češtiny, což je nespisovná, ale geograficky a sociálně velmi rozšířená varianta češtiny. Její používání je v mluveném projevu naprosto běžné a přirozené, zatímco v psaném projevu (kromě umělecké literatury, kde slouží k charakterizaci postav) je považováno za chybu.
  


• 
  Preskriptivní vs. Desktriptivní lingvistika: Z pohledu preskriptivní (normativní) lingvistiky, která stanovuje pravidla, je správná pouze forma „jsi“. Z pohledu deskriptivní (popisné) lingvistiky, která popisuje, jak se jazyk skutečně používá, jsou všechny tři formy („jsi“, „jseš“, „seš“) součástí českého jazyka, každá s jiným funkčním zatížením a kontextem použití.
  

Závěr

Shrnuto, dle pravidel českého pravopisu je správně pouze tvar „jsi“. Formy „jseš“ a „seš“ jsou nespisovné, avšak běžně užívané v hovorové řeči. Zatímco „jseš“ je obecně akceptována jako hovorová varianta, „seš“ je považována za ještě neformálnější a méně vhodnou pro jakýkoli projev, který by se měl blížit spisovné normě.

Slovo obyčej
Shlédl nebo zhlédl
Keltská harfa
Šárinka nebo Šárynka
Slovo byt
Saudská Arábie nebo Saúdská Arábie
Dělo
Se dvěma nebo se dvěmi
Termín Cytoskopie